Naše existence...

12. ledna 2017 v 11:53 | PooBee |  PooBee a její úvahy a myšlenky

Naše existence ...

Každý z nás je zde z nějakého určitého důvodu, ale všichni dohromady tvoříme celek, který má společný cíol, aniž by jsme měli sebemenší tušení.
Jednotlivé osoby mají svůj vlastní cíl, kterého chtějí sami za sebe dosáhnout a byli spokojení. Ale co za úkol máme my všichni dohromady?
Všichni, kteří máme nějaký cíl, posouváme svět o další krok dál, i přesto že si to ani neuvědomujeme, tak svými talenty, znalostmi, koníčky, vynálezy a jen i naším dobrým srdcem, posouváme naše lidstvo, existenci a celý svět dál. Stále přichází nové nápady na posílení pracovních sil, ekonomiky, pomoci nesoběstačným, ochrany přírody a zvířat a náhrady za nás samotný. Vymýšlejí se nové stroje, nachází nové druhy rostlin, zvířat a snažíme se o celkový, nejen hospodářský, rozvoj. Bohužel i přesto, že se snažíme o co největší rozvoj, tak to má své následky. Již několik druhů zvířat vyhynulo, přívádíme přírodní katastrofy a ničíme vlastní životní prostředí.
Naše lidstvo je pro nás všechny a naše životy přínosem, ale pro naší Zemi, životní prostředí a celý svět je zkázou. Sice si stále myslíme, že tohle všechno je pro nás přínos, ale nakonec my sami budeme ti co nás dovedou k zahynutí, protože na výběr a čas na záchranu není. Když se nad tímto více zamyslíme, tak si uvědomíme, že naše existence je naše zkáza života.

-PooBee

[z této krátké úvahy jsem dostala za 1, jsem ve třetím ročníku na pedagogické škole.]
 

Realita vs Facebook

30. listopadu 2015 v 20:28 | PooBee
V poslední době se nestačím divit, čemu všemu lidé dokáži díky facebooku uvěřit. Pro mnohé se facebook stává realitou. Většinou mladistvých v téhle době má internet v mobilu a na mobilu tráví většinu svého času i přesto že je venku s přáteli, tak sedí a je stále na messengeru, na snapchatu má potřebu sdílet každou věc, kterou právě dělá a všechny o tom musí informovat. Je to smutné jak se jinak většina mladistvých neumí bavit a neumí se bavit ve společnosti.
Dělala jsem ohledně tohoto průzkum. Sledovala facebookové statusy a jejich komentáře. Stačí si dát " -cítí se osaměle" a všichni vám hned napíšou jak to a co se děje.. lidé si vás všimnou a všimnou si, že jste smutní jen pokud si aktualizujete svůj status "-cítí se být na dně" apodobné, ale jakmile by jste šli po ulici s tváří plnou slz všimne si vás jen pár lidí a ne všechny bude opravdu zajímat co je s tebou, ale bude je zajímat něco co by mohl rozšířit dál a brát to jako nový téma týdne.
S kamarádem jsme měli nápad, že se dáme na facebooku do vztahu a schválně kdo všechno tomu uvěří. Já jsem typ holky co na lásku nevěří, co si myslí že nikomu dlouho vztah nevydrží a když vidí nějaký pár jak se spolu cicmají tak si jen odfrknu, neřeště to raději jsem prostě taková a můj názor nezměníte.. no prostě budeme pokračovat.. většina mých přátel a hlavně mí blízcí přátelé ví jaký na to mám názor takže ví, že bych do vztahu opravdu nešla a když už tak jen s jedním nejmenovaným klukem (který o mě samozřejmě nemá zájem).
Samozřejmě i přesto tomu většina lidí uvěřila.. je to hodně probíraný téma.. říká se že jsem kun*a protože se jeho kámoš o mě snažil měsíce ( měsíc a půl .. wow -_- :D ) potom že mám na lepšího... další věc že tomu nemůžou věřit, další jsou překvapeni a ti další gratulují ...
No timhle jsem chtěla jen říct.. že ne vše co je na facebooku zadané znamená, že je pravda. Když si na fb zadám že jsem z brooklynu nemusí to přeci znamenat, že jsem opravdu z brooklynu ...
Chce se to jen nad tím zamyslet a nebrat vše vážně...
:) :) :) :)

Normalita lvl 999999999999

1. října 2015 v 15:57 | PooBee
Jak jsem si všimla tak v téhle době.... přesněji ve 21.století, je naprosto normální přidávat veřejně na facebook svoje přirození a to jak si strkáte prsty do prdele (y)
co člověk na facebooku nenajde .. myslíte si o někom že je to naprosto normální člověk a najednou vidíte jak přidal 8 fotek svého péra a zadku ... a ne jestli si říkáte že to je fake tak ne není.. toho kluka znám osobně, byl to slušný kluk, a najednou vidíte ty fotky a v tu chvíli se sakra zaseknete nad tím jestli je vůbec tady někdo normální.
Na fb jsem toho viděla už dost, ale tohle teda ne.
To neni normální prostě, ten člověk nemůže normálně přemýšlet, v tu chvíli přemýšlíte o tom jestli si to nějak tajně fotil a někdo mu vlezl na fb nebo jestli neni nemocnej nebo jestli se prostě a jednoduše nezbláznil, protože tohle vidět je vrchol.
--Lidem, si myslím, že už trochu hrabe z toho internetu. Vidíte články z novin jen o nějakých úchylácích, o vraždách, únosech, znásilněních ... prostě... co to je a proč to lidi dělají? Uvažuje tu vůbec někdo? Přijde mi že z her, filmů, internetu a všeho celkově lidi přicházejí o rozum.. neříkám, že by měli přestat dělat něco co je baví, ale tohle už přechází meze... lidi v téhle době vůbec nezapínají mozky.. vůbec...
těšilo mě
-PooBee
 


Dnešní generace

10. září 2015 v 15:32 | PooBee
Vím, že o tomhle bych mohla říct asi uplný nic [ano nedává to smysl ale nechci být sprostá :D], ale zamyslete se nad tím kolik vám je, co děláte a jaký máte ke všemu přístup.
•Když si povídám s lidmi, se kterými se zrovna seznámím a kouří, tak se jich vždy zeptám jak dlouho [od kolika let]. Nepochopím jak mi odpoví, že kouří od svých dvanácti let a pak vidí dvanáctiletou holku či kluka jak kouří a nadávají. Já začala kouřit od svých patnácti let, dřív jsem to taky zkoušela, ale rozhodně jsem nechodila s cigárem po městě a všem to neukazovala, neměla každý den novou krabičku a od každýho nesockovala, protože bych měla depresi z toho že jsem ještě cigaretu ten den neměla. Přece jen vidět dvanáctiletý děcko jak má u huby cigáro vám přijde divný i když od sebe nejste o tolik let.
• povídala jsem si jednou s desítiletou a jedenáctiletou holkou :) ptali se mě jestli piju a kouřím.. odpověděla jsem že piju příležitostně na oslavách a že tedy kouřím. Pak jsem položila já tu samou otázku jim, sice mi neodpověděli že kouří, ale odpověděli mi že pijou, že je jejich mámy pouští ven do noci a oni chodí se svými kamarády pít. Vyzkoušeli vodku, ruma, víno apod.. V tu chvíli se mi otevřela huba dokořán když mi k tomu dodali že nejslepší je vodka s banánovým džusem. Já jsem poprvé pila s mou mámou na oslavě svých patnáctých narozenin. Neříkám, že to taky neni brzo, ale přece jen pít v desíti letech? Je tahle generace normální?
• jsem teprve ve druháku a samozřejmě v prváku mě taky varovali ať se učím ať na školu nekašlu a ať si na to dám pozor, já si pozor nedávala teď si musím dodělávat klasifikaci a poté si jdu teprve udělat opravky. Když vidím letošní prváky jak už první týden školy zapejkají, jdou si radši zahulit, věčně chodí domů či na intr ožralý a porušujou všechny pravidla co jen jdou chce se mi brečet, protože potom toho budou litovat jako toho lituju já. Neříkám že také neporošuju pravidla... nejsem taková ta hodná co jí mají učitelé a vychovatelé na intru rádi a nejsem ten typ dítěte ze kterýho mají doma radost, taky si užívám a dělám blbosti ale přece jen vše má své meze :)
Každý chce něčeho v životě dosáhnout, ale většina si radši sedne řekne si že to počká a jde si někam vyhulit brko a ožrat se. A takhle je to každý den. O prázdninách je to sranda, o víkendech taky, do jisté míry i v týdnu, ale každý den? Má to smysl?
Je vám 11-14 = kouříte? Pijete? Se*ete na školu?
Má to všechno pro vás smysl? Chcete něčeho v životě dosáhnout? chcete mít rodinu... tak přestaňte.. hulení vám jen vymyje mozek stejně jako alkohol.. cigarety? smrdíte od toho.. u holky je to ještě horší než u kluka... holka má vonět jako nějaká voňavka a né jako popelník... kluk chce z jejích rukou cítit její krém na ruce nebo mejdlo a né cigarety.. z jejího oblečení má vonět vůně máchadla a né kouř... :)

Strašidla pod postelí

30. července 2015 v 15:10 | PooBee |  Téma týdne
Strašidla pod postelí? - kraťoučký článek
Báli jsme se jich když jsme byli malí. Báli jsme se, že když si vyndáme jednu nožku z pod deky tak nás něco z pod postele chňapne a odtáhne někam pryč. Pro naši velkou představivost se strašidla mohla schovávat kdekoliv, ale jen večer vylejzali ven. Po nocích jsme se báli. Lezli jsme k rodičům do postele a spávali s nimi. Potřebovali jsme uslyšet pěknou pohádku. Naše noční můry nás doháněli k pláči. Ale když jsme vyrostli.."dospěli" ... tak tehdy jsme se přestali bát. Přestali jsme kontrolovat nestvůry pod postelí, když jsme si uvědomili že jsou v nás.
-PooBee

Životní chyby

28. července 2015 v 14:05 | PooBee |  PooBee a její úvahy a myšlenky
Někdy člověk prostě nějakou blbost udělá. V tu chvíli si neuvědomuje, že by toho mohl někdy litovat. Ale stačí jen jedna věta, písnička, fotka, vzpomínka a ptáte se sami sebe "proč?". Nemělo by se ničeho litovat, žádnýho slova, ani skutku, protože v tu chvíli to tak chcete. Nejdříve přemýšlejte a pak konejte. Něco se odpustit dá, ale něco zase ne. Někdy si odpuštění zasloužíte, ale někdy nemáte ani 1% šanci odpuštění dostat. Pak jsou tu ty životní chyby, které neuděláte někomu ale uděláte jí sobě. Něco co už nikdy nebudete moct vrátit. Něco čeho budete litovat do konce svýho života a už to nikdy nevrátíte. Chcete tak moc ale nejde to.. už to prostě nevrátíte.
"nejdřív přemýšlej a pak konej" - nikdy jsem si nemyslela, že to může být tak hrozný .. nějaká taková chyba. Ale pak to přišlo... stačilo jen přemýšlet a slyšet co o vás lidé říkají.. co si o sobě myslíte vy sami. Rozhlédnete se a přijde to na vás... nekonečný pláč, smutek, vztek.. a vy nebudete vědět proč. Budete ale nebudete to umět říct nahlas.
Opravdu než něco uděláte nebo řeknete, zamyslete se nad tím a myslete u toho i na sebe a né jen na ostatní, protože stejně většinou vše schytáte vy.
-PooBee

Sourozenci

8. května 2015 v 14:40 | PooBee |  PooBee a její úvahy a myšlenky
Máte sourozence?
Já ano .. Dvě starší sestry a jednoho mladšího bratra.
Někdy přemýšlím nad tím proč neni má starší sestra (které je 21) jako já. Já se svým bráchou koukám na filmy, hraju si s ním, naučila jsem ho bruslit, jezdit na kole, hrát fotbal a učím se s ním. Má sestra mě má ráda jen když něco potřebuje. Nikdy si se mnou nehrála a nikdy mě nic nenaučila. Chtěla bych zažít takovou tu sourozeneckou lásku, kdy za mnou sestra přijde a řekne mi, že mě má ráda aniž by něco potřebovala. Jak mi něco koupí, aniž bych jí o to prosila jako to dělám já. Udělat si filmový večer s popcornem, brambůrkama, colou a povídáním si. Já jsem od ní o pět let. Můj bratr je ode mě taky o pět let a s ním si rozumím, ale s ní ne. Má další starší sestra (31) si s ní strašně rozumí už když( starší sestra (31 let) bude dejme tomu F a ta co jí je 21 bude X) X bylo 16 a F 26. Vždycky to byli jen ony dvě. Říkají mi ať si počkám až budu starší ( je mi 16 let) ale až budu starší nebudu mít zájem o to se s nimi bavit. Chci mít s nimi normální hezký vztah kdy se mnou taky budou chtít být a ne to jak se vše točí kolem nich. Mého bratra má sestra X uplně vyřadila. Ignoruje ho stejně jako ignorujou obě dvě mě. Je to trochu složitější. Já a X máme stejné rodiče. F má jinou mámu a brácha má jinýho tátu. Takže mezi F a bráchou žádný vztah není. X furt něco slibuje a už mě i bráchu několikrát zklamala. F i X furt spolu někam chodí. O všem se bavili už od tý doby co X bylo 15... ale jááá jsem prostě malá sestřička, která nic nemůže. Kolikrát X slíbila bráchovi, že ho někam vezme a stejně z toho nic nebylo. Proto pro něj dělám první poslední co zmůžu. Takže jestli jste starší sourozenec važte si těch mladší... zkuste se nehádat a dělejte co nejvíc proto aby jste měli skvělý vztah, určitě to ti mladší ocení (y) :)
-PooBee

Být neviditelný

21. února 2015 v 18:30 | PooBee |  PooBee a její úvahy a myšlenky
Už jste zažili ten pocit, že jste naprosto ignorováni a cejtíte se být neviditelnými?
Myslím, že aspoň 99% z vás ano.
Myslím, že nejsmutnější to je v den narozenin.
Moje rodina se mě furt ptá proč s nimi nikdy nejsem na zahradě na grilovačce a radši jsem venku s kamarádkami nebo na notebooku doma. A v tom to článku mají odpověď. Jestli to čte zrovna někdo kdo má mladšího sourozence a zrovna TY jsi ten kdo je středem pozornosti, tak si představ jak by bylo tobě.
Už od dob co si vzpomínám jsou mé každoroční narozeniny stejné. Slavíme to nejdřív v rodiném kruhu kde všichni děláme jak jsme strašně šťastní. Všichni se tam smějou vtipům mé starší sestry a já tam sedím a koukám a přeju si ať už je konec a můžu jít zase na notebook nebo dělat cokoliv jinýho.
Když má narozeniny má nejstarší sestra, je středem pozornosti ona. Když má narozeniny má starší sestra, je středem pozornosti taky ona, ale když mám narozeniny já, je středem pozornosti má starší sestra. Vypráví vtipy a všichni se společně smějou. Pak mluví o tom jak se jí daří v jejím kadeřnictví, pak si vypráví její historky.. a já tam furt sedim. Zeptám se kde máme pití oni ani neposlouchaj a ani snad neví že tam jste ... prostě jako by jste byli neviditelný. I kdyby jste tam skákali dva metry vysoko tak si vás nevšimnou.

-PooBee (:

Vánoce

24. prosince 2014 v 13:22 | PooBee |  PooBee a její úvahy a myšlenky
Když jsem byla menší, do takových 11ti let, jsem Vánoce strašně prožívala. Od mých 4 let do 8 let jsem s mým mladším bráškou a starší sestrou celý den byli bobovat za panelákem na kopečku a pak si nás mamka zavolala domů. Všichni jsme se povině museli umejt a doslova vydrhnout, poté obléct do svátečního oblečení a jít na večeři. Od stolu se nikdo nesměl zvednout, ani ten kdo nandaval jídlo, mamka si ho vždy dala někam po ruce, aby se nemusela zvedat. Po večeři jsme zvedli talíře a tam byla schovaná šupina. Tu jsme si z pod talíře vyndali a schovávali do našich peněženek pro štěstí. Mamka mě a bráchu a ségru zahnala do pokoje, zatáhla závěsy a zavřela dveře. Snažila se být co nejtišší. Já jsem si většinou hrála s bráškou. Po takových deseti minutách čekání jsme uslyšeli zvonek. Tak jsme se zvedli a šli do obývacího pokoje. Tam stála mamka s jejím přítelem ( bráchovo tátou) u stromečku a pronesla "Přišel ježíšek a něco vám tu nechal." Takže jsme si hromadně sedli ke stromku a začali rozbalovat.Nikdy jsem na vánoce nejedla a čekala na zlatý prasátko až ho večer uvidim. Nikdy jsem toho hajzla neviděla :D. Když mi bylo 9 odstěhovali jsme se do jinýho bytu. Sestra se do Vánoc odstěhovala k tátovi takže jsem strávila Vánoce jen s mamkou a bráchou. Ráno potom co jsme vstala si mě vyzvedl táta a jezdili jsme navštívit celou rodinu. Nakonec jsme se všichni sešli u tety Jitky, tátovo sestry. Pak mě odvezli domů a naše večery se trochu pozměnily. Normálně jsme se oblíkli do svátečního. Sedli si ke stolu a jedli. Před večeří jsme si rozkrojili jablko a mamka od stolu začala normálně vstávat. Ve 12ti letech jsem se odstěhovala k tátovi. Na Vánoce jsem chodila k mamce. Ale byli to katastrofální Vánoce. Od roku 2011 jsem je vážně začala nesnášet. Všichni jsou akorát nepříjemní. Zdobení stromečku mě taky nebaví. Celý den jsem zalezlá v pokoji abych nepřekážela. Máma je akorát na mě naštvaná, že k ní chodim jen na Vánoce a všechno mi vyčítá. Chybí mi ty krásný Váncoe z dětství. Žádný problémy a z těch Vánoce máte jen radost
-PooBee

těžký život teenagerky

11. prosince 2014 v 17:20 | PooBee |  PooBee a její úvahy a myšlenky
Asi každá znás... dobře každá uplně ne, zažila ten pocit, že je ošklivá a nechtěná. Máte pocit, že ste z vaší party kamarádek nejošklivější a že si nikdy nikoho nenajdete. Tenhle pocit jsem začala poznávat na vlastní oči. Doufala jsem, že to nikdy nepřijde. ale bohužel jsem se tomu nevyvarovala. Je mi 15 let a jsem naprosto normální holka. Dobře, kecám.. zas tak normální nejsem. Jsem praštěná a mám svý úchylky. Miluju uplně obyčejné věci, ale pro mě jsou neobyčejné. Miluju smích a srandu a dělání blbostí, jenže to se v téhle době na veřejnsot moc nehodí. No, ale o tohle tu nejde.. Jde tu o to, že jsem přešla teďko na střední. Jsem v prváku ve Varech. Našla jsem si na intru skvělý kamarádky a ve třídě taky

S láskou -PooBee

Kam dál