Někdy člověk prostě nějakou blbost udělá. V tu chvíli si neuvědomuje, že by toho mohl někdy litovat. Ale stačí jen jedna věta, písnička, fotka, vzpomínka a ptáte se sami sebe "proč?". Nemělo by se ničeho litovat, žádnýho slova, ani skutku, protože v tu chvíli to tak chcete. Nejdříve přemýšlejte a pak konejte. Něco se odpustit dá, ale něco zase ne. Někdy si odpuštění zasloužíte, ale někdy nemáte ani 1% šanci odpuštění dostat. Pak jsou tu ty životní chyby, které neuděláte někomu ale uděláte jí sobě. Něco co už nikdy nebudete moct vrátit. Něco čeho budete litovat do konce svýho života a už to nikdy nevrátíte. Chcete tak moc ale nejde to.. už to prostě nevrátíte.
"nejdřív přemýšlej a pak konej" - nikdy jsem si nemyslela, že to může být tak hrozný .. nějaká taková chyba. Ale pak to přišlo... stačilo jen přemýšlet a slyšet co o vás lidé říkají.. co si o sobě myslíte vy sami. Rozhlédnete se a přijde to na vás... nekonečný pláč, smutek, vztek.. a vy nebudete vědět proč. Budete ale nebudete to umět říct nahlas.
Opravdu než něco uděláte nebo řeknete, zamyslete se nad tím a myslete u toho i na sebe a né jen na ostatní, protože stejně většinou vše schytáte vy.
-PooBee
Zajímavá myšlenka. Já to vždycky beru tak, že v tu chvíli, v tu situaci mi to prostě přišlo správný a už se s tím nedá nic dělat.